Orchestr Václava Hybše oslavil letos 60 let od svého založení. Otec-zakladatel Václav Hybš pro tento rok osobně vybral 40 nejlepších nahrávek celé kariéry. Album je doplněno o rozsaáhlý booklet s průvodním textem z pera Miloše Skalky: Žijeme v době, kdy je za legendu označován kdekdo. Jinak řečeno, slůvko „legenda” se silně nadužívá, ale jsou výjimky, kde stále ještě neztrácí svůj původní význam a platí beze zbytku. Takovou legendou je nepochybně dirigent, aranžér, trumpetista a občasný skladatel Václav Hybš. Pochází z Police nad Metují nedaleko Náchoda (pozor, ne z Poličky, na tu záměnu je alergický), kde se narodil coby Blíženec 3. června 1935 a na své rodné městečko je jaksepatří hrdý. Jeho dědeček i tatínek byli kapelníky dechovky a malý Vašík už v sedmi letech bubnoval v tátově orchestru. V deseti se začal učit hrát na trumpetu a v roce 1955 absolvoval na pražské konzervatoři, kde se stala trubka jeho hlavním studijním oborem. Už v té době příležitostně hrál v různých kapelách, nejčastěji v orchestrech Ladislava Bezubky a Zdeňka Bartáka. Poté, co absolvoval dva roky základní vojenské služby (ví vůbec dnešní mladá generace, co to bylo?) působil jako trumpetista v orchestrech Kamila Hály a Josefa Posledního, kdy už také začal psát svá první aranžmá. V letech 1960 až 1969 byl Václav Hybš jako třetí trumpetista (vedle Jiřího Jelínka a Richarda Kubernáta) členem nově vzniklého Tanečního orchestru Československého rozhlasu, který založil a vedl dirigent, skladatel, aranžér, klarinetista a saxofonista Karel Krautgartner. Pro tento orchestr Václav Hybš zaranžoval třeba skladbu Glory pro film Kdyby tisíc klarinetů, nebo Mrholí). Pod rozhlasovou kapelu tehdy spadala i hudební produkce pražského Divadla Rokoko, pro které Václav Hybš sestavil šestičlenný divadelní orchestr, ve kterém působili především jeho kolegové z rozhlasové kapely. V Rokoku pak se svými muzikanty a ve vlastních aranžích nastudoval hudbu k hezké řádce inscenaci, namátkou uvádím Baladu z hadrů, Listy důvěrné, Osm lásek Waldemara Matušky a Filosofskou historii. Současně dostal nabídku z rozhlasu, aby sestavil studiový soubor, který by nahrával vděčné melodie v zajímavých a objevných instrumentacích, což byl úkol pro Václava Hybše jako dělaný. Už první nahrávky nového tělese zaujaly svou instrumentální vynalézavostí a objevnou zvukovou barevností (mj. Bruslaři, Pochod hlasatelů, Zlato a stříbro). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Václav Hybš „osamostatnil” a postavil se jako dirigent a aranžér do čela orchestru, který doprovázel Waldemara Matušku, pro kterého vytvořil bohatý repertoár poskládaný z atraktivních skladeb. Připomeňme alespoň album Waldemar zpívá písně z celého světa (1971), kde hledal a současně nacházel nezvyklé hudební kombinace. Hlavní roli svěřil jako aranžér žesťové sekci, kterou doplnil pouze jedním saxofonem, často využíval vokální sbor, stejně jako pro taneční hudbu méně obvyklé a do té doby nepoužívané nástroje (lesní roh, harfa). Ve spolupráci s Waldemarem Matuškou nahrál na desky mnoho nápaditých úprav původně lidových melodií pocházejících z českého, anglického i amerického folklóru. Pro mnohé z posluchačů je pěvecká éra Waldemara Matušky neodmyslitelně spjatá s Hybšovým orchestrem a je současně považována za jeho éru nejúspěšnější, pomineme-li Matuškovy hvězdné semaforské začátky. V polovině sedmdesátých let Václav Hybš svůj orchestr rozšířil, začal běžně používat čtyři trumpety, čtyři trombony, dva lesní rohy, tubu, flétnu či pikolu, to vše doplňoval v nahrávacím studiu ještě početnou smyčcovou sekcí. Vedle spolupráce s vokálními interprety se začal programově zaměřovat na instrumentální skladby, z nichž většinu sám aranžoval. Ve svém typickém stylu, s důrazem na melodickou stránku skladeb, s využitím vtipných a barevných kombinací. Pro televizní obrazovku nachystal Václav Hybš plejádu komponovaných programů, jejichž hudební složka se posléze také objevila na deskách (mj. Hybš hraje tango, ale také polku, valčík, nebo Hašlera), jeho orchestr doprovázel také populární Televarieté. Mimořádný úspěch sklidila velká směs písní z repertoáru Karla Gotta a Waldemara Matušky nazvaná Silvestrovská opera, ve které Václav Hybš ve svém výběru, sestavě a aranžích oběma zpěvákům prohodil repertoár a vyměnil role. Což byl milionový nápad... Se stejnými interprety se také svého času vydal ve svém aranžmá do Smetanovy Prodané nevěsty, což oba očividně uvítali. Orchestr Václava Hybše spolupracoval snad se všemi našimi zpěváky, kteří za to stojí, nejčastěji pak s těmi, kteří kapelníka a aranžéra v jedné osobě něčím mimořádně zaujali. Jak vždycky zdůrazňoval, šlo mu především o to, aby pro interpreta vymyslel něco, co ještě nikdy před tím nezpíval. Aby ho překvapil a pro svou myšlenku současně nadchnul. Což se mu mimořádně dařilo. Sestavou Orchestru Václava Hybše, respektive jeho studiovou odnoží, prošly velké hráčské osobnosti naší hudební scény - mimo jiné trombonisté Zdeněk Pulec a Jan Hynčica, klavírista Milan Dvořák, trumpeti
Interpret
HYBS VACLAV
Formát
2x CD Album
Vydavateľstvo
UNIVERSAL CZECH
Dátum vydania
2019-11-01
Zoznam skladieb
Cd1
1. Kapelo trub, zvoň, buš - Naďa Urbánková
2. Cestu znám jen já - Karel Gott
3. Kominík pro štěstí - Helena Vondráčková
4. Bůhví, odkud já tuhle písničku znám
- Waldemar Matuška
5. Chlupatý kaktus - Jiří Korn
6. Ó móda, móda - Věra Špinarová
7. Šaty z šátků - Lešek Semelka
8. Pramínek vlasů - Miroslav Donutil
9. Hm-hm!... - Jiří Suchý
10. Motýl - Josef Abrhám
11. Krušné hory nejsou krušné - Jitka Molavcová
12. Sladká Suzi - Marek Eben a Martin Dejdar
13. Jsou to nervy - Milan Chladil
14. Můžeš mi po vodě psát - Jitka Zelenková
15. Zrovna tahle - Václav Neckář
16. Volám na shledanou - Marta Kubišová
17. Cikánka - Karel Černoch
18. Už nikdy víc milovat nebudu - Miloš Kopecký
19. Poklona Oldřichu Novému - Josef Zíma / směs písní
20. Holduj tanci, pohybu
- František Filipovský a dětský sbor
21. Ať to vědí všichni lidé - Lenka Malinová
22. Směs melodií Franze Lehára - Pavla Břínková
Líbám, ženy, vás tak rád * Viljo, ó viljo * Housle hrají *
Dovoľte mi, aby som vám pomohol minúť peniaze :)